Autorka: PhDr. Světlana Hrabánková

Vždy o víkendu ve druhé polovině června, kolem svátku sv. Jana Křtitele, koná se v Kutné Hoře akce, nazývaná mezi lidmi stručně „stříbření“. Od doby svých rozpačitých a neumělých počátků prodělala samozřejmě změny, získávala na kvalitě a po dvou desítkách let své existence se postupně stala novodobou tradicí.

Nápad pořádat každoročně historickou slavnost vznikl v r. 1992. Úlohu pořadatele tehdy na sebe vzalo Okresní muzeum Kutná Hora, jeho ředitelka PhDr. S.Hrabánková (Kršáková) a nepočetný kroužek jejích příbuzných a přátel.

Mottem slavnosti bylo symbolické otevírání letní turistické sezóny města. Pro nejširší vrstvy diváků a aktérů určená slavnost si dala za úkol oživovat staré hornické tradice a popularizační formou připomínat historii města, takzvaně „vyjít s oživlou historií do ulic“.
Od svého IV. ročníku, v r. 1994, dostala slavnost svůj oficiální název – Královské stříbření Kutné Hory. Tím byl slavnosti přiřazen „královský“ přídomek a současně tak byla vyjádřena skutečnost, že od této doby získává i svou pevnou charakteristickou dramaturgii. Stříbření již nebylo jen jakousi volnou feérií divadelních a šermířských skupin v blíže nespecifikovaném historickém období, ale konkrétní, i když fabulačně přizpůsobenou událostí, zasazenou do roku, který se psal přesně před šesti sty lety od data konání každého ročníku.

Po třech letech určitého tápání a sbírání zkušeností, založilo několik zástupců pořadatelů nadaci s názvem „Stříbrná Kutná Hora“. Za svou hlavní náplň činnosti si stanovila každoročně produkčně zajistit a realizovat slavnost, která rychle získávala příznivce z blízka i daleka. Vzhledem k novým právním předpisům musela být po pěti letech, koncem roku 1999, nadace zrušena a jejího úkolu se ujalo nově vzniklé občanské sdružení stejného názvu. A tak postupně po dvaceti letech každoročních příprav plně vykrystalizoval i úzký tým lidí, kteří byli ochotni s realizací stříbření pomáhat, účinkovat, obětovat svůj volný čas.

Věrno svému principu návratu vždy o šest set let zpět, provází stříbření prostřednictvím svého děje a jednotlivých programových bloků účinkující i diváky událostmi a historií českého království i města Kutné Hory v posledním desetiletí 14.století až do doby předhusitské. Postupně se tak rok po roce všichni zúčastnění ocitali v roce 1394, 1395 a tak dále, až posléze prošli i celé první desetiletí 15. stol.

1394 – 1412

Celé toto období bylo dobou vlády českého a římského krále z rodu Lucemburků, Václava IV.

V duchu scénáře ožívá srdce historického centra města příběhem příjezdu a přítomnosti tohoto krále ve městě, které skutečně velice často navštěvoval a choval k jejím obyvatelům, označovaným tehdy „Horníci“, velké sympatie. Sympatie velmi pochopitelné, zvláště v dramatických letech svých sporů s panstvem, s bratrem Zikmundem i bratrancem Joštem. Od doby objevu kutnohorských stříbrných ložisek stále totiž pro české vladaře platila diplomatická zkušenost: „kdo drží stříbrnou Horu, ten drží království a skutečnou výkonnou moc.

Je zcela pochopitelné, že programová osnova slavnosti se ve svém hlavním smyslu a základu z technických i realizačních důvodů každý ročník zásadně měnit nemůže.

Scénář pro tzv. hlavní program v podstatě sleduje pravděpodobnou programovou náplň pobytu krále Václava a jeho manželky Žofie Bavorské, které doprovázejí někteří členové královského dvora, úředníci a královi oblíbenci. Na ústřední dějovou nit navazují velké i drobné scény i tzv. vedlejší program. Hlavní postavy tak prožívají spolu s diváky v daném roce základní známé historické události naší země, i ty, které se týkaly přímo Kutné Hory. Pro každý rok je proto vytvářen nový textový scénář, ve kterém, pokud je to možné z dochovaných historických pramenů identifikovat a rekonstruovat, odpovídají konkrétnímu času jak autentická jména hlavních osob, tak i smysl dialogů scén.

S postupem času se v jednotlivých ročnících slavnosti příběhy postav, ať již jde o fakta ze života těch slavných, nebo o drobné lidské osudy, často vyvíjejí. Některé scénky volně pokračují z let minulých a dál plynou s časem. A tak si věrní a pozorní návštěvníci často nejen pamatují jména postav, ale mohou sledovat osudy, které se po roce „vrací na scénu“. Šťastné i tragické, dramatické i humorné.

Program slavnosti v podstatě kopíruje pravděpodobný program pobytu krále

Pověstně bohatí a hrdí měšťané královského horního města Kutné Hory, „Horníci“, spěchají uvítat svého krále a jeho dvůr. Včele s královským mincmistrem mu vycházejí vstříc příslušníci patricijských, rudokupeckých rodů, šepmistři, konšelé, členové obcí, tzv. pořádků havířů i mincířů, úředníci z Mincovního dvora, řemeslníci i chudina, z okolních sídel přijíždí i šlechta.

Uvítací ceremoniel vždy diriguje majestátní postava královského rychtáře.

„Horníci“ musí svému králi a jeho doprovodu poskytnout náležité pohostinství. Je to nejen povinnost, ale především otázka jejich cti. Chystají na počest krále různé akce pro „potěšení oka, sluchu i chuti…“.

Král zas na oplátku svým „věrným Horníkům“ věnuje milostivou pozornost, otevírá slavnostně velký jarmark a svolává na Horách Kutných královský soud nad provinilci, jejichž viny spadají přímo pod jurisdikci Koruny. Se svou chotí Žofií se zúčastní i slavnostní nedělní mše v právě budovaném chrámu sv. Panny Barbory.

Především však se chce král i jeho dvořané bavit. A proto pořádá nejen pro svůj doprovod, nýbrž i měšťany, (z nichž se mnozí jako např. Rotlevové a Ruthardové pohybovali ve vysokých dvorských kruzích a financovali projekty České koruny) turnaje a výpravné taneční i ohňové slavnosti ve dvorském stylu vrcholné gotiky.

„V každém roce do scénáře zahrnu nejméně jednu zajímavou, skutečně pro ten rok historicky doloženou událost, i když, samozřejmě, přesnou dataci musím často poněkud přizpůsobit. Postupně se tak v minulých ročnících diváci měli možnost dozvědět např.:

• o téměř ročním pobytu Václava IV. v německých říšských městech, odkud zajel i ke dvoru francouzského krále, kde jednomu ze synů vévody Orleánského zasnoubil Elišku Zhořeleckou, dceru svého zemřelého bratra Jana
• o letité Václavově rozepři s tzv. panskou stranou, s bratrem Zikmundem a bratrancem Joštem
• o dlouhém odkládaní korunovace druhé Václavovy manželky královny Žofie, zaviněném nevraživostí a sporem s arcibiskupem Janem z Jenštejna
• o potupném sesazení Václava z říšského trůnu německými kurfiřty i o ohrožení Prahy vojskem Míšňanů, příznivců zvoleného vzdorokrále Ruprechta Falckého
• o již druhém zrádném zajetí král, tentokrát jeho bratrem Zikmundem a následném věznění ve Vídni
• o šťastném králově úniku ze zajetí a jeho návratu do Čech rozvrácených opovědnými válkami vedenými královými stoupenci s příslušníky panské strany
• o účasti českých rytířů v bitvě u Grünwaldu
• dál a dál provázeli Václava událostmi nadcházejících let, kdy se již zahořklý začínal z politické scény stahovat do ústraní svých hradů Žebráku a Točníku…

Především však mohli být svědky událostí, které měly své počátky přímo v Kutné Hoře, nebo se jí nějakým svým dopadem týkaly.“

Pobyt krále v jeho městě pro něj znamenal povinnosti i zábavu – divákovi stříbření může přinést zábavu i poučení

S těmi částmi scénáře, které divákovi přibližují vladařské a úřední povinnosti Václava IV., jimiž se musel za svého pobytu v Kutné Hoře zabývat, jsou nenásilnou formou spojena odborná historická témata. Týkají se celého středověkého státu a jeho obyvatel nebo samotné Kutné Hory a jejích specifických hornických tradic.

Mezi královy povinnosti v Kutné Hoře patřil především dohled nad správními záležitostmi města, dále kontrola práce královského mincmistra, urburéře a dalších úředníků i účtů Mince (tj. mincovny). Pokud byl v té době přítomen, přijímal král nepochybně i přísahu dosazených městských radních či zvolených starších, tehdy již existujících profesních cechů.

Z jednotlivých příběhů a scén se tak pozorný divák dozvídá mnohé středověké reálie – např. jaká byla tehdejší společenská hierarchie, jak vypadala v době předhusitské městská samospráva, jaké byly její pravomoci a kompetence, jaké ve středověké městské společnosti vládly zvyklosti, ale také, jakou specifickou podobu toto vše mělo právě v Kutné Hoře.

Pro hrané příběhy byly často předlohou skutečné, ve zlomcích písemných pramenů zmiňované osudy jednotlivců žijících v Kutné Hoře v průběhu 15.-16.století. Do dialogů je nenápadně zakomponován základní popis práce středověkých havířů v dole i výrobní postup při zpracovávání stříbra na minci. Z úst postav zaznívají dobové výrazy a typické, ze středověké němčiny vzešlé havířské i mincířské názvosloví. Samozřejmé jsou specifické názvy jednotlivých pracovních profesí, úředníků a společenských skupin, ale nechybí ani dobová hanlivá označení a nadávky.

Dohledem nad vnitřní správou města a fungováním dolů i mincovny však povinnosti krále nekončily. V době své přítomnosti musel být nepochybně nějakým způsobem účasten řešení nejrůznějších právních sporů.

Spadaly sice především pod Horní zákoník, avšak vzhledem k neklidné zemské situaci v době Václavových zajetí i pověstné vysoké zločinnosti, která v Kutné Hoře panovala, jednalo se i o řadu záležitostí, které muselo rozhodnout právo hrdelní. V ději stříbření se proto tradičně objevuje programový celek Královské souzení.

Hlavními průvodci, kteří krále i diváky provázejí po oba dny celým dějem jsou mincmistr a královský rychtář, králem jmenovaní úředníci s největšími pravomocemi. V Královském souzení předkládají králi jednotlivé případy obviněných.

Královské souzení obsahuje řadu poznatků o středověkém právu a o jeho zvyklostech. Rychtář zde zpravidla vystupuje ve funkci žalobce, jakéhosi tehdejšího státního návladního. Předvádí obviněné ze zločinů, které podle obecně platných zvykových norem pro svou závažnost nespadaly pod trestní pravomoc šepmistrů a konšelů, tedy pod městské právo, ani pod krajského popravce. Jednalo se např. o zločiny proti státu, králi, zrady, znásilnění tzv.násilí ženské, penězokazectví.

Dobové prameny nám o Václavu IV. povětšinou zanechaly nepříliš lichotivé zprávy. Hodnocení jeho rozporuplné osobnosti i jeho nepříliš šťastného osudu se stalo vděčným tématem psaní pro mnohé, více či méně zaujaté kronikáře a historiky.

Václav, kterého děj stříbření přibližuje divákům dnešní doby, je člověk povahy sice prudké, ale srdečné a spravedlivé. Povinnostem, které jej při jeho pobytu v Kutné Hoře čekají se nevyhýbá, vyslechne každého, kdo se dovolává práva a jeho pomoci, zajímá se o práci v dolech i mincovně.
I když jeho fiktivní příjezd na Hory Kutné v době slavnosti je jistě motivován především diplomatickými důvody, chce se přesvědčit, že bohaté Hornictvo je mu stále solidní politickou oporou, nepochybně navštěvuje toto město tak často i proto, že jej tady od bohatých Horníků čeká velice pohostinné přijetí, příjemné rozptýlení a zábava.

Je samozřejmé, že skutečné návštěvy krále Václava v Kutné Hoře, i když je jistě vzhledem ke králově povaze netvořily jen hodiny diplomatických a správních povinností, nebyly tak okázalé a honosné, jak každoročně ve svém programu předvádí stříbření.

Slavnost určená pro současného diváka a aktéra však nemůže být přísnou rekonstrukcí historické skutečnosti. Dramaturgický přístup ke zpracování všech programových bloků to musel respektovat a divákovi vycházet co nejvíce vstříc. Příběh pobytu krále Václava je proto zpracováván divadelním způsobem, je naplněn slavnostními průvody, opakovanými slavnostními tanečně upravenými a stylizovanými nástupy vlajkonošů, trubačů i dalších účinkujících, vkládanými četnými tanečními a hudebními bloky, výraznou zdobností a výpravností.

Ačkoli se však jedná o co nejatraktivnější a nejbarvitější podívanou pro soudobého dospělého a především dětského návštěvníka, sdělují i tyto programové bloky, které nějakým způsobem zachycují, jak král trávil svůj volný čas a jak se on a jeho doprovod i měšťané Kutné Hory bavili, mnohá historická fakta a reálie.

Návštěva krále a jeho družiny byla pro město svátkem a ctí, znamenala však také nemalou zátěž. Stravování i ubytování celé delegace, a to lidí i koňů, se samozřejmě počítalo k povinnostem měšťanů.

Slavnostní vjezd krále – vždy z politického hlediska představoval pro město důležitý okamžik. Účastníci vítacích průvodů, vedeni místní nobilitou, oblékali slavnostní oděvy, ušité jen k této příležitosti, chystali vítací proslovy, okázale nabízeli celému dvoru svou pohostinnost, přinášeli dary v podobě jídla, pití, ubrusů, lůžkovin, nádobí…V Kutné Hoře prý králi předávali měšťané např. i stříbrné mísy plné grošů.
Zároveň byl příjezd a vítání panovníka přitažlivou podívanou, na kterou spěchalo nejen měšťanstvo, ale i obyvatelstvo z nejširšího okolí. Král obvykle vjížděl do města za zvuku trub, zvonů, bubnování i hudby. Od konce 14. století pro zvýšení efektu panovnické moci se někdy (především ve Francii) používal při vstupu krále do města i slavnostní baldachýn. Vítací ceremoniál se postupně v průběhu 14. a 15.století rozrůstal v hlučnou a barvitou oslavu, jejíž součástí byla nejrůznější představení, skládání holdů, přísah, slavnostní modlitby ad.

Václav IV. byl známý tím, že se nevyhýbal žádné příležitosti k hodování. Horníci jej proto za jeho pobytu v Kutné Hoře zahrnují přemírou pohostinnosti. Je zván na oficielní hostiny i soukromé stolování.

Šlechtické hodování bylo také samozřejmou součástí zahájení a zakončení rytířských turnajů. Jak bylo v té době zvykem, hodovalo se dlouho, s doprovodem hudby, zábavu obstarávali žongléři, herecká představení a tanec. Hudební, taneční a divadelní vstupy králových trubadurů a histriónů připomínají v ději stříbření, jak byl, přes všechny snahy mravokárců a kazatelů tento typ zábavy oblíbený.

Od r. 2006 je do hlavního programu nově zařazen programový celek „Král Václav a jeho žakéři a histrióni“. Prostřednictvím žertovných vstupů kouzelníka Žita, krále i jeho spoluhodovníků se diváci dozvídají nejnovější vědecké poznatky o podobě dvorského divadla přímo na dvoře Václava IV. a jeho překvapujících paralelách s antickým divadlem.

Text scénky napovídá i další zajímavé historické skutečnosti:

• Henzlin Žito, skutečná postava u dvora krále Václava ohromoval takovými kousky, že je zaznamenali i cizí kronikáři a postupně se staly podkladem pro pověsti kouzelníku Žitovi
• nebylo nic nezvyklého, aby se hodující dvořané i panovníci sami v kostýmech herců zúčastňovali předváděných divadelních či tanečních scén
• na divadelní výstupy se chystaly a šily fantastické kostýmy, dvorští řezbáři či kameníci navrhovali a vyráběly roztodivné masky, řemeslníci
  připravovali rekvizity jako např. bojové lodě, hradby dobývaného města
• postavy chlupatého divého muže a lehce oděných lazebnic, jimiž jsou doslova „prošpikovány“ téměř všechny ilustrace v rukopisech Václavovy
  knihovny, se objevují jako samozřejmá součást i tehdejších dvorských divadelních hrátek

Rytířský doprovod krále byl nepochybně nejvíce potěšen druhem zábavy, která mu byla blízká a ve které mohl dát nejvíce vyniknout svým dovednostem, turnajem či různými soutěžemi. Za svého pobytu v Kutné Hoře využívá proto Václav skutečnosti, že kutnohorské měšťanstvo patří k tomu nejzámožnějšímu a může si dovolit podobné nákladné podívané svému panovníkovi financovat.

Vyhlášení turnaje umožňovalo nejen cíleně „zaměstnat“ vojenskou část doprovodné družiny tak, aby z nudy a dlouhé chvíle nevyvolávala přílišné konflikty v početných kutnohorských krčmách. Bojová soutěžní klání bylo také možno využít k výběru vhodných rytířů pro ozbrojený doprovod či rytířskou reprezentaci na diplomatických cestách.

Rytířské kolby, turnaje, soutěže a slavnosti jsou pro svou atraktivnost a akčnost neodmyslitelnou součástí programu stříbření. Divák, který je pozorně sleduje jistě ví, že skupiny které již tradičně vystupují v Kutné Hoře v rolích pěších i jezdeckých rytířů patří ve své profesi ke špičkám nejen v České republice.

Scény však obsahují nejen detailně propracované a mistrovsky nacvičené souboje. Svým doprovodným textem i výpravou připomínají člověku moderní doby zapomínané rytířské ideály a téměř mystickou středověkou symboliku, která ve dvorské kultuře doby Václava IV. protkávala téměř vše.

21 let aneb jak šel čas…

Nezanedbatelnou roli pro vytvoření celkového odpovídajícího kvalitního dojmu a dobové atmosféry hraje skutečnost, že se stříbření snaží o pokud možno pečlivé dodržování stylovosti kostýmování a odpovídající výpravy celé slavnosti. Téměř od samých počátků se o to starají dvě výtvarnice.

V.Vejmelková je autorkou většiny návrhů i realizací kostýmů hlavních účinkujících. Navrhla a vytvořila prakticky všechny repliky zdobných čepců, korunek, vínků, šperků, ozdobných pásů, tanečních i divadelních masek. Z její výtvarné dílny pochází i tříhlavý drak herecké družiny kouzelníka Žita.

Ak. mal. J.Jelínková již od prvního ročníku slavnosti působí mezi kostýmovanými diváky a dobrovolnými komparzisty. Kostýmy sama šije a desítkám zájemců půjčuje. Řadě dalších nadšenců radí a pomáhá s jejich vlastní domácí výrobou. A nejen to, již téměř dvě desetiletí provádí i jakousi agitační a osvětovou činnost mezi nedůvěřivými a nesmělými Kutnohoráky. Obě tyto výtvarnice mají ke své práci odbornou kvalifikaci. Jejich návrhy vycházejí z dobových vyobrazení i popisů. Vrcholná gotika byla barevná a zdobná. Kdo mohl, oblékal se nákladně a honosně. A Kutná Hora a její měšťanstvo v té době patřilo k nejzámožnějším. Je však samozřejmé, že všechny detaily nelze v takovém množství důsledně dodržovat a uhlídat, mnohé materiály (látky, výšivky atd.) se změnily, nejsou dnes dostupné, těžko by dnes někdo šil svůj kostým poctivě ručně.

Málokdo si dokáže představit, kolik hodin příprav, vyjednávání a organizační práce znamená dnes produkční zajištění stříbření. To, co se dřív bez zkušeností připravovalo dva měsíce, trvá nyní tři čtvrtě roku. To, co dříve divák dychtivě přijímal, by dnes již neuspokojilo jeho vzrůstající nároky, neobstálo by to v konkurenci jiných akcí, pořádaných často s mnohem většími finančními požadavky profesionálními agenturami.

Tuto skutečnost musí proto respektovat nejen výběr účinkujících, pro které se postupně účast v programu stříbření stala přímo prestižní záležitostí, ale především se jí musela podřizovat celková technická produkce akce, např. hudební a zvuková příprava velkých scén, nasvětlení, zařazování různých efektů. Jestliže na hudební doprovod některých předváděných tanců dříve stačil amatérský zvukař se zapůjčenými dvěma reproduktory a magnetofonem na kancelářském stole za pódiem, dnes mají nasvětlení i ozvučení veškerého slova i hudby velkých scén na starosti tři profesionální technici, zvukaři se špičkovým mobilním vybavením, míchacím pultem, vysílačkami a téměř desítkou mikroport. Některé hudební i hrané vstupy jsou dokonce předem natáčeny v profesionálních nahrávacích studiích.

Nesmírný význam pro vytváření přitažlivé a autentické atmosféry slavnosti má prostředí, kde se koná.

Stěžejní část programu se odehrává ve stylovém prostředí areálu parku pod Vlašským dvorem, kde nádherné panorama chrámu sv. Barbory a historických budov nad údolím Vrchlice vytváří celé slavnosti neocenitelnou přirozenou kulisu. Další část děje slavnosti, především velkolepé kostýmované průvody, využívá atmosféru gotických uliček historického centra. Tradiční součástí slavnost se stala autentická slavnostní „Stříbrná mše“, která je v neděli dopoledne sloužena pro všechny aktéry i diváky v chrámu sv. Panny Barbory.

Každý ročník stříbření se produkčně připravuje téměř celý rok. Průběh jeho programu je v podstatě dvoudenní velké pouliční divadlo. Divadlo hrané takzvaně v terénu, pod širým nebem, v jakémkoli počasí, bez zkoušek, generálky, s jedinou premiérou, která je současně i derniérou.

V hlavním i vedlejším programu účinkují jednotlivci i skupiny, přijíždějící z nejrůznějších koutů celé republiky, z Prahy, Českých Budějovic, ze Vsetína, z Plzně, z Kuřimi u Brna….

Prakticky všichni patří ke špičce ve svém oboru.

Všechny mluvené role jsou svěřeny amatérům. Pouze král je od počátku představován skutečným hercem profesionálem. V prvních ročnících se v roli krále mihl Ondřej Vetchý a Václav Vydra. Od roku 1995 postavu Václava IV. převzal jako svou životní roli Josef Kašpar z jihočeského Divadla Studna.

Dalšími profesionály ve svém „bojovém“ oboru jsou ještě hlavní členové skupin Merlet a Štvanci. Ostatní účinkující jsou zkušenými a nadšenými amatéry.

Tradičně určité mluvené role zůstávají „v držbě“ přímo Kutnohoráků. Např. nejdůležitější postavy celé slavnosti, královský rychtář Hor Kutných a mincmistr, jsou po všechna léta existence stříbření excelentně představovány amatéry, MUDr. F.Vaňousem a V.Veselým.

Spoluúčinkování ve slavnosti dalo vzniknout i několika dnes již špičkovým amatérským tanečním souborů, jako je např. Hortus Gratiae a dětský taneční soubor Rondellus, vedený hlavní choreografkou celé slavnosti, J.Špačkovou. Již více než 15 let, žáci ze ZUŠ Vsetín, generace za generací, každoročně nacvičují své tance a výstupy a přijíždějí s nadšením do Kutné Hory.

Mnozí z takto zúčastněných se takzvaně dali k hereckým ochotníkům, či některé šermířské skupině.

Důležitou skupinu postav děje slavnosti tvoří účinkujících, kteří nemají nosné mluvené slovo, ale dokreslují celý kolorit slavnosti. Jsou to především dobrovolní představitelé havířů a mincířů. Pro tyto dobrovolníky ve vedlejších rolích je každoročně vypracován tzv. Pomocný scénář. Obsahuje základní nezbytné instrukce pro snadnější orientaci v ději, v konkrétní historické atmosféře a v časech nástupů. Jsou v něm i texty, jimiž by měli přibližně reagovat na odehrávající se děj. Znamená to, samozřejmě, že každá takováto účast amatéra není pro něj pouhou zábavou, je to závazek a zodpovědnost vůči dalším aktérům. Mnozí z těchto účinkujících se se svou „hornickou“ rolí tak sžili, že si sami začali dál vyhledávat další historické a odborné informace, stali se věrnými příznivci kutnohorského muzea.

Za dlouhou dobu pořádání stříbření všichni tradiční účinkující stárli se svou rolí, prožívali s ní její osudy a sbližovali se s dobou před šesti sty lety.

Mnohdy byli postaveni před nutnost rychlé improvizace a realizační nástrahy. Dokázali se sehrát, udržet pohodovou atmosféru, což je pro průběh tak organizačně náročné akce nesmírně důležité. Vznikala přátelství, partnerské vztahy i manželství. Těm, kteří začínali účinkovat jako děti se narodily jejich děti. Možná příslušníci další generace stříbření.